Problém Eurozóny – Evropské banky trpí nedostatkem peněz

Bankovní sektor Evropské unie je obrovský. Je tak velmi obtížné vyhnout se problémům, či krizím. Za nejvíce krizový rok se dá považovat rok 2008. Svět vstupuje do ekonomické krize, které už není tak jednoduché se vyhnout. S tím se váže i krize v eurozóně. Ta se začíná šířit od roku 2009.

Hlavním důvodem jejího vypuknutí byl vysoký veřejný dluh části eurozóny. Hlavním aktérem je v celém procesu Řecko, avšak jsou do toho zapleteny i jiné země. Do problémů se dostalo například i Španělsko a Irsko, které byly do této doby považovány za silné ekonomiky.

První zemí, kterou krize zasáhla, bylo Řecko. Jednalo se také o první zemi, která musela roku 2010 požádat o financování ze zdrojů Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu. To vše spustilo smršť. Po Řecku následovalo Irsko a Portugalsko. Tato situace vedla až k tomu, že v květnu 2010 vznikl Evropský nástroj finanční stability, který se stal tzv. záchranným fondem eurozóny.

Roku 2012 vznikl taktéž jednotný bankovní dohled (supervize). Což má za následek, že Evropská centrální banka bude dohlížet nad třemi největšími bankami v dané zemi eurozóny. Přizvány byly i země, které jako svou měnu nepoužívají euro. Česko, Švédsko a spojené království toto připojení odmítly.

Co se týče bank a jejich problémů, největším z nich je velikost a nepřehlednost celého systému. Problém hraje i zatížení domácností a podniků bankovními úvěry. Celá tato fragmentace systému s sebou nese různé podmínky, regulace a odlišné dohledové přístupy v jednotlivých zemích. To s sebou přináší zmatek. Úvěrové zatížení zase nedostatek finanční soběstačnosti.

Problémem je taktéž dopad nízkých úrokových sazeb na jejich ziskovost. Banky se to snaží kompenzovat vyšším objemem úvěrů. Dá se tedy říci, že banky tuto situaci poměrně zvládají. Hlavní problémy jsou však tvořeny uvolněním měnové politiky ECB.

Je tedy jen otázkou, jak se bude bankovní sektor vyvíjet v letech následujících. Z finanční krize jsme poučeni, doufejme tedy jen, že se té další vyhneme, anebo ji alespoň co nejvíce oddálíme.