Evropa pomalá a rychlá

V době, kdy se Evropská Unie potácí v krizi identity a na povrch vyplývají skutečnosti dříve neviděné, se přední představitelé Evropské Unie snaží zachovat tuto myšlenky všemi dostupnými prostředky. Kromě tzv. bílé knihy Evropské Unie jsme se mohli nedávno doslechnout o tom, že vybrané špičky členských států začínají oprašovat dříve zavrženou myšlenku více-rychlostní Evropy. Co taková myšlenka znamená a jak se může projevovat?

EU á la Carte

Ve světle uveřejnění bílé knihy se neformální summit zasloužil o to, že i kancléřka Merkelová se rozhodla podpořit tu myšlenku, že si každý členský stát bude moci vybrat, v čem bude mít zájem se “integrovat” – a to jak podle jídelního lístku. Výběr možností v čem integrovat a v čem ne je jedním z východisek bílé knihy – zatímco někde by se integrace nekonala, jinde by naopak byla silnější.

Je Evropa á la carte budoucnost nebo jen smrtelná křeč? Možná oboje. Jisté je však jedno – finance bloku EU jsou předmětem vášnivých diskusí a popravdě řečeno, ne každý stát přispívá a bere stejně – proč bychom se pak měli uměle snažit o jednotu tam, kde to prostě není z principu možné?

Slabý růst produktivity, nízké investice a příjmové nerovnosti spolu s globálními vlivy jako vracejícím se izolacionismem nastartovaným novým prezidentem USA se v následujících letech nutně promítne i na konečném účtu EU. Otázkou je, nakolik jsme připraveni zaplatit za výběr položek na jídelním lístku, který nám lídři EU připraví. A to ještě nezačal ani proces vyjednávání brexitu s ostrovem anglické královny.

Hospodářské výsledky brexitu na sebe nenechají dlouho čekat, vždyť je to obrovská část pomyslného koláče unijní ekonomiky. Nakonec se může zdát, že integrace á la carte je možná odpovědí na smeč Britského království tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Popravdě řečeno, EU bez Británie je jako týden bez neděle.

Jaký je váš názor? Podělte se v komentářích.